V malé příhraniční obci Bublava najdeme nenápadný památník, který je na mapě prostě pojmenován jako „pomník obětem fašismu“. Informační tabule u něj ale popisuje dramatické události, které se zde odehrály před 85 lety a byly děsivou předzvěstí událostí nadcházejících.
Bublava se nachází v okrese Sokolov v těsné blízkosti německých hranic. Dnes zde trvale nežijí ani čtyři stovky obyvatel, ale ještě v roce 1930 to bylo desetkrát víc, avšak tehdy se jich drtivá většina hlásila k německé národnosti.
13. září 1938 napadli zdejší četnickou stanici tzv. Ordneři – sudetoněmecká polovojenská organizace založená v září 1938 za účelem destabilizace situace v československém pohraničí pomocí ozbrojených útoků, sabotáží a diverze. V době sudetoněmecké krize a pučistických snah Konráda Henleina měli Ordneři za úkol dokázat, že Češi a Němci spolu prostě nemohou žít v klidu a míru. Bublava, tehdy ještě Schwaderbach, se po Hitlerově fanatickém rozhlasovém projevu v Norimberku z noci 12. září 1938 probudila do vzrušené atmosféry. V ulicích se to hemžilo lidmi, brzy se objevily zbraně a henleinovci obsadili celní úřad a všechny pracovníky s rodinami zajali. Ke zklidnění situace měli přispět českoslovenští četníci a jednotka Stráže obrany státu, která jela svým vozem vyzvednou v celnici zadržované rodiny celníků. Autokar však byl henleinovci napaden střelnými zbraněmi a na místě umírá četnický strážmistr Josef Falber. Tím však tragické události neskončily. Do henleinovci kontrolované Bublavy se téhož dne večer vrátila průzkumná jednotka Stráže obrany národa. V místě dnešního pomníku byla přepadena a v na stálém boji umírá velitel František Novák a četnický strážmistr Josef Brčák. Bublava až do Mnichovského diktátu zůstala jakýmsi územím nikoho a později byla připojena k nacistickému Německu.
Po roce 1945 došlo k nucenému vysídlení německého obyvatelstva. V roce 1947 byla obec z původního Schwaderbachu přejmenována na Bublavu. Podstatná část zástavby obce byla zbořena, zejména v horní části a Bublava se ocitla v hraničním pásmu.
Při zapálení svíčky u tohoto pomníku obětem henleinovců jsem si vzpomněla na nedávnou diskuzi pod příspěvkem o zboření nacistického kříže na Štěpánce, hemžící se různými relativizacemi role henleinovců na našem území. Je dobře, že antifašisté tyto nacistické pomníky odmítají a odstraňují. Pro připomenutí hrůz, kterých se na čechoslovácích nacisté dopustili, nám úplně stačí pomníky jejich obětí. A není jich vůbec málo.
Čest všem bojovníkům proti fašismu. Těm minulým, současným a i těm, kteří, bohužel, budou muset přijít po nás, protože ani nám se zatím nedaří s fašismem zúčtovat jednou pro vždy.
Budujte s nami!
Podporte Iskru dobrovoľnou systematickou alebo jednorazovou finančnou
pomocou. Na výške Vašej pomoci nezáleží. Podporte nás TU
.. práve včera som bol s deťmi opäť tu u nás na kopaniciach, položiť pár jarných kvietkov k malému pomníčku stojacemu len tak v briežku pri ceste neďaleko chalúp. Na tom mieste padol ako prvý pri oslobodzovaní našej obce mladý vojak Červenej armády.
Pôvodne učiteľ , prešiel mnohými bojmi Ukrajinou Maďarskom a Slovenskom až sem na moravsko-slovenské pomedzie. Ktovie na čo vtedy, toho 14.IV.1945, len pár dní pred koncom vojny myslel ?
Ja som tam stojac s deťmi a čiapkou v ruke myslel na jeho deti. Na dom, ktorý nikdy nepostavil,plody stromov ktoré neboli zasadené, pole čo ostalo úhorom. Na synov, ktorí nestavali mestá a nebudovali priehrady. Na vnukov, ktorí sa nikdy netešili šťastnému detstvu v slobodnej krajine. Ako môj otec a ja..
Ktovie na čo vtedy, keď ho tu našla nepriateľská strela myslel?
Možno za to nebojoval..
Ale položil za to život.
A tak, keď som dnes obväzoval štepy na plánke, robil som to chvíľu jeho rukami …
Ako ste to pekne napísali, tatko. Krásne!👍👍👍
Obväzovať štepy na plánke!!!❤️❤️❤️
Pretože Slovensko je dnes:
Plánka uprostred sídliska.
Pastierik pod ňou nepíska.
Plánka!
Už ani nerodí.
A česť všetkým bojovníkom proti fašizmu, i Petre Prokšanovej.
P.S. A pozor na fašistov, ktorí iným nadávajú do fašistov.🤔