Sadám a pozerám, čo priniesla ruská kinematografia. Som veľmi milo prekvapený z filmu Balkánska hranica. Nemal príliš hluché miesta a záverečná „mastenica“ stála za to. Mierne patetický záver, kde sa mihol aj Kusturica, sa mu dá odpustiť a divák si ho doslova žiadal. Tento film som si pozrel aj pre spomienky, ktoré mi ostali hlboko v pamäti, keď som pracoval v Nemecku a z vedľajšieho letiska NATO bombardovali Srbsko. Vtedy by som sa bol od hanby prepadol pod zem. Ja sa nemôžem Srbom ospravedlniť a ani nechcem, pretože za zlyhanie Slovenska a umožnenie bombardovania krajiny mohol Dzurinda a spol. Nič však nerezonuje vo mne viac ako veta: Kosovo je Srbsko! 150 minút filmu stálo za to.
Válka v Jugoslávii je tragédií, na kterou dnes pomalu zapomínáme. Napínavý a dramatický film vypráví jen jednu epizodu z nedávné minulosti, kdy lidstvo stálo na pokraji velké války. Píše se rok 1999. Ruská speciální jednotka dostává příkaz získat kontrolu nad letištěm Slatina v Kosovu a musí ho udržet do příchodu posil. Výsledek nerovného boje závisí jen na osobní odvaze každého muže. Každý voják si je vědom toho, že se nemusí dožít rána. Na pozadí této bitvy zní velmi pronikavě láskyplný tón: Jasna, kterou miluje velitel speciální jednotky Andrej Šatalov, je mezi zajatci na letišti pod kontrolou teroristů. I přes utrpení, krveprolití a zoufalé projevy odvahy je nutné vidět to nejdůležitější: mír, pro který stojí za to bojovat.
Balkánska hranica (Балканский рубеж)
Budujte s nami!
Podporte Iskru dobrovoľnou systematickou alebo jednorazovou finančnou
pomocou. Na výške Vašej pomoci nezáleží. Podporte nás TU
