USA vs. Čína – začátek nové války?

Proč jede Si do USA a působí dojmem, že se “plazí po kolenou k Bidenovi”, který se mu chystá na jednání 15. listopadu udělit plnou důtku až ultimátum? Na tuto otázku, která zaměstnává mnohé v médiích a blogosféře, jsem neviděl žádnou uspokojivou odpověď. Pro Si Ťin-pchinga je to mimochodem první návštěva USA po šesti letech a první od zvolení Joea Bidena prezidentem, kterému čínský prezident gratuloval mezi posledními k jeho falešnému vítězství ve volbách 2020.

Mnohé nasvědčuje tomu, že nás čeká remake druhé a poslední návštěvy Mao Ce-tunga v Moskvě v listopadu 1957. Tato analogie je samozřejmě nejistá. Tehdy se nemluvilo o tom, že by “velký kormidelník” Mao mohl být v Moskvě zatčen, ale v souvislosti s “kormidelníkem” Si v San Francisku se o tom mluví – USA se velmi rády zbavují nežádoucích zahraničních vůdců jakýmikoli prostředky. Rády také využívají zahraničněpolitické otázky (vzpomeňme na fiktivní “ruské vazby” bývalého prezidenta Donalda Trumpa) pro vnitropolitické účely.

Obraz „křižujícího se a ponižujícího se“ Xi,  může Biden, který se jakž-takž živý uchází o další prezidentské období, se může dobře prodat americkému voliči, tolik se obávajícímu Číny.

Pět důvodů, proč to nebude fungovat:

Že jsou USA agresivní, je zřejmé z výroků jejich představitelů a z protičínských provokací načasovaných na dobu návštěvy.

Za prvé, Washington veřejně vydírá Peking uvalením “dalších sankcí” za spolupráci s ruským vojensko-průmyslovým komplexem, který je jediným strategickým spojencem Číny. Oznámila to ministryně financí Janet Yellen po setkání s vicepremiérem čínské Státní rady Che Lifengem v San Francisku. Spojené státy jsou “odhodlány” takové jednání “protlačit”.  V této souvislosti dávají USA najevo, že budou na Si tlačit, aby se pokusil zachránit jejich zmocněnce na Ukrajině.
Americký list Politico s odvoláním na vysokého představitele administrativy napsal: Biden bude “vyvíjet tlak” na Si kvůli politice Teheránu, “zdůrazní naše přání, aby Čína ve svých rostoucích vztazích s Íránem dala jasně najevo, jak je důležité, aby se Írán nesnažil eskalovat nebo šířit násilí na Blízkém východě”. Včetně pomoci Hamásu proti Izraeli “při rozdmýchávání širšího regionálního konfliktu”.

A to jsme si mysleli, že je to Tel Aviv, kdo válku podněcuje genocidou obyvatelstva Gazy… Jakékoli “provokativní akce” Íránu, varoval úředník, by vyvolaly okamžitou reakci Washingtonu, ale jak vidíme, Američané chtějí z Číny udělat také viníka. To je druhá věc.

Za třetí, Biden samozřejmě hodlá na Si tlačit v otázce Tchaj-wanu. Podle nejmenovaného vysokého úředníka Bílého domu na tiskové konferenci ve Washingtonu prezident čínskému prezidentovi řekne, že USA mají obavy z “bezprecedentního vojenského posilování kolem Tchaj-wanu”. Bílý dům to označil za “nebezpečné a provokativní”.
Jsme přesvědčeni, že takové jednání narušuje mír a stabilitu v Tchajwanském průlivu a vyvolává obavy v celém indo-pacifickém regionu, – řekl úředník a předstíral, že s tím USA nemají nic společného.

Za čtvrté, USA si přisvojily právo rozhodovat o tom, zda Peking zasáhne do prezidentských voleb na Tchaj-wanu na začátku příštího roku, či nikoli. Ty postaví proti sobě stoupence Západem podporovaného vyhlášení “nezávislosti” ostrova na Číně, která jej považuje za odtrženou provincii, a zastánce postupného sjednocení s ČLR po vzoru Hongkongu.
Vítězství jedněch či druhých rozhodne o tom, zda se sjednocení uskuteční vojenskou nebo mírovou cestou. USA jsou však již nyní “velmi znepokojeny” možností vnějšího vměšování do lednových voleb, čímž nemyslí sebe, ale ČLR, a předpokládají, že “následující období nebude snadné”. No, samozřejmě, pokud to budou mít na starosti Američané, bude to přesně tak.

Za páté, USA, jak upozornil jeden z nejlepších domácích odborníků na Čínu Nikolaj Vavilov, zavádějí další omezení dodávek mikročipů a masivní sankce vůči čínským společnostem. Neexistuje jediný náznak toho, že by se tempo hospodářské eskalace mezi Čínou a USA zpomalilo. Ano, aby vytvořila přívětivou atmosféru na jednáních, Čína umírnila média, nakoupila trochu sóji a poblahopřála americkým veteránům, ale trend eskalace a soupeření o globální vedení zůstal zachován.

USA ve skutečnosti vedou proti Číně nevyřčenou investiční válku – poslední velcí investoři, jako je Black Rock, tam zavírají své kanceláře. Čína zaznamenala největší odliv investic od roku 1998. Biden uvádí v život svou hrozbu adresovanou Siovi – “američtí investoři z Číny odejdou”. USA zasahují vlády, které aktivně využívají úvěrové nástroje ČLR, jako je Pákistán a Srí Lanka, a zároveň vyvíjejí masivní úsilí sabotovat čínskou iniciativu “Jeden pás, jedna cesta”. Washington je odhodlaný a… střízlivě uvažující
Nejzajímavější je, že Američané si dobře uvědomují, že Peking bude jejich požadavky považovat za nepřijatelné, protože vztahy mezi oběma zeměmi se drasticky změnily. Upřímně to prohlásil vysoký americký představitel, kterého citovala agentura TASS: Pokud jde o konkrétní cíle, nemluvíme nyní o vztazích před pěti nebo deseti lety. Není třeba hovořit o dlouhém seznamu možných výsledků nebo výsledků.

Podle něj mají USA zájem na “zvládání konkurence, předcházení hrozbě konfliktu a udržování otevřených komunikačních kanálů”.

To znamená, dodejme, na pokračování obkličování a “odpoutávání” Číny jakýmikoliv prostředky od zemí kontrolovaných USA, včetně jich samých, jejich trhů, vědeckých institucí, aby se zabránilo globálnímu konfliktu, zpomalení ekonomického rozvoje Číny, vytvoření vážných vnitřních potíží pro jejího hlavního konkurenta a následně nepřítele. Celkově lze říci, že Biden a Si skutečně povedou “obtížný rozhovor”.

Biden a Si budou mít mimořádně „obtížný rozhovor“. Pravděpodobnost, že se oba lídři dohodnou, je velmi nízká.

Neschopnost Číny splnit americké požadavky je ve Washingtonu označována za “realistická očekávání”. Bidenova administrativa kolem toho dělá rozruch mimo jiné proto, aby svým “partnerům” demonstrovala, že Američané mají “zodpovědný přístup k řízení konkurence” s Čínou. Washington prý zatím nechápe, zda Peking hodlá přijmout “taktická dočasná opatření, nebo zda usiluje o skutečnou nápravu vztahů s USA a jejich spojenci a partnery”, na čem bude stabilizace vztahů založena a “jak dlouho bude trvat”. Přestože dříve bylo řečeno, že prakticky neexistuje žádná šance….

A další úskalí
Jak se vypořádat s tímto Janusem dvou tváří? Zvláště, když USA zároveň zahájily válku proti Pekingu v Myanmaru – přímo na hranicích s Čínou –  ochromily nejdůležitější dopravní komunikace a ohrozily čínské zájmy v této neklidné zemi. A na druhé straně ji provokují k intervenci, po níž budou následovat nové sankce.

USA podle agentury Bloomberg rovněž hodlají tlačit na Indii, aby se více snažila vojensky “zadržovat” Čínu v Indopacifiku. A Filipíny dostaly a již plní rozkaz provokovat Čínu v Jihočínském moři, když záměrně přistály se svou vojenskou dopravní lodí na čínské mělčině, a  kterou se nyní snaží “zásobovat” vyvoláním střetů s Číňany právě v době summitu APEC a setkání Si s Bidenem. Ten onehdy otevřeně pohrozil Pekingu válkou, pokud čínští námořníci urazí filipínské námořnictvo.

A ano, australský vicepremiér Richard Marles oznámil, že práce na projektu nové loděnice pro stavbu jaderných ponorek v jeho zemi začnou v prosinci tohoto roku. K čemu je Australané potřebovali? Správně – k “zadržování” Pekingu. No, samozřejmě, že Washington nezastaví podvratné aktivity v Hongkongu, Sin-ťiangu, Tibetu…..

Tato politika je výsledkem konsensu napříč stranami v USA, strategickým kurzem, a žádný Biden, i kdyby se náhle zamiloval do Si, ji nedokáže změnit.

Co z toho plyne?
Je čas shrnout výsledky. Jsem si jist, že hlavním cílem Si Ťin-pchingovy návštěvy Spojených států je její… neúspěch.  A na ten nečeká jen Peking, ale i Washington. Čínský prezident přijíždí do Kalifornie proto, že chce čínské elitě, která je v této otázce rozpolcená a bojí se konfrontace s Amerikou (spolupráce s ní přivedla Čínu po půl století k prosperitě), ukázat, že za nových podmínek není možné s Washingtonem vycházet. V podmínkách, v nichž se Čína stala silným a systémovým konkurentem Spojených států.

Ponížení, jemuž bude Si ze strany mstivých Američanů vystaven, je nezbytné k tomu, aby si všichni v Číně uvědomili a viděli, že za zhoršení a zhroucení vztahů s USA, které povede k četným, byť dočasným potížím v Číně, nemůže on. Je nutné, aby si Číňané, jejichž země byla podle historických měřítek polokolonií Západu, uvědomili nevyhnutelnost nového kurzu.

Všichni v Číně si musí uvědomit, že za horšení a zhroucení vztahů s USA, které povede k četným, byť dočasným obtížím v Číně, může Západ, nikoli Si Ťi-pching, a musí být prodchnuti správností kurzu, který vůdce země zvolil.

Opakujeme, že je třeba zajít tak daleko, aby se v Číně dosáhlo konsolidace kolem kurzu Si a jeho týmu, který děsí mnohé tlouštíky, na tvrdou konfrontaci se Spojenými státy a spojenectví s Ruskem jako alternativu, aby se zajistila podpora pro tchajwanskou operaci, pokud to bez ní nepůjde.

Existuje 1% šance, že si USA a Čína budou v San Franciscu rozumět, a 99% šance, že si rozumět nebudou. Protože USA neuznají Čínu, která má mnoho slabin, za sobě rovnou bez boje. Proto jsou obvinění na adresu Si, že se “plazil k Bidenovi po kolenou” a “hraje špinavou hru” proti Rusku, absurdní. V očích USA, které požadují, aby se Čína přestala vyvíjet a …hroutila se, zatímco ony budou organizovat jednu provokaci za druhou, pumpovat zbraně do Tchaj-wanu a povzbuzovat jeho orgány k vyhlášení “nezávislosti”. Americe klanění se Si Bidenovi nestačí – ona požaduje kapitulaci. Čehož jsou si oba samozřejmě dobře vědomi.

Historický precedens
Faktem je, že Čína počátku jednadvacátého století je Německem počátku století dvacátého. Stejně jako v případě Němců před sto lety nesouvisí nepřátelství Anglosasů, kteří se zmocnili vlády nad světem (nyní Spojené státy, tehdy Velká Británie), přímo s žádnou konkrétní politikou, například s vytvořením oceánského námořnictva nebo s přílišným přátelstvím s Ruskem.

Souvisí to s tím, že jak Německo a nyní Čína se staly skutečnými konkurenty Anglosasů ve všem – v ekonomice, obchodu, financích, politice a nárokují si postavení vedoucí země světa. To si mohou neuvědomovat jen naivní a povrchní lidé, což čínský “kormidelník” rozhodně není, jinak by se nestal tím, čím se stal. A musí si také uvědomit, a soudě podle jeho vztahu s Vladimirem Putinem to chápe dobře, že Anglosasové udělají cokoli, aby omezili rozvoj Číny. A to včetně jakýchkoli provokací, až po vypuknutí války, pro kterou Peking potřebuje silnou a spolehlivou zadní vojenskou stráž.

Ideálním způsobem, jak by USA mohly vyřešit problém své slábnoucí hegemonie, by bylo zopakovat geniální politický trik Velké Británie z před sto let – zničit své dva rivaly (Německo a Rusko) rukama toho druhého. A protože k tomu je jen malá šance (tak obratní politici dnes nejsou), bude Washington pokračovat v oslabování Pekingu jakýmikoli jinými prostředky a snažit se vrazit klín mezi Čínu a její sousedy – Indii, Vietnam, Myanmar, Filipíny – což už částečně přináší výsledky. To vše si Siův tým nemůže neuvědomit.

Že by staré dobré anglosasské vydírání?
Na tomto místě nebude od věci odvolat se na včerejší komentář již výše zmíněného ruského experta Nikolaje Vavilova k Si Ťin-pchingově americké cestě, v němž se vyjádřil v tom smyslu, že ke změně názoru čínského vůdce na cestu za oceán přispělo i to, že:
– …“se v poslední době odehrála celá řada zcela mimořádných událost, které se jistě stanou předmětem zkoumání budoucích historiků. Jde především o náhlé úmrtí bývalého předsedy vlády ČLR Li-Ke-ziana, vůdce mocenské „komsomolské“ skupiny, která udržuje dost silné vazby s americkou Demokratickou stranou, poté, co z politiky zmizel jeho patron Chu Tin-tao (kterého veřejně vyvedli z jednání posledního stranického sjezdu). V podmínkách velmi složité ekonomické situace ČLR a vyhroceného mocenského boje mezi vládnoucí mocenskou skupinou silovými složkami podporovaného SI a odsunutými „komsomolci“, jež nachází svůj výraz v četných personálních změnách na nejrůznější mocenské úrovni v neprospěch „komsomolců“, západní i vnitřní opoziční propagandisté dávají úmrtí bývalého ministerského předsedy do souvislosti s tímto mocenským bojem a začínají ukazovat právě na vládnoucího Si. Jen tím si lze vysvětlit jeho rozhodnutí nakonec do Ameriky odletět po návštěvách amerických emisarů v Pekingu, kteří ho (jak některé čínské zdroje uvádějí), docela vydírali možností rozpoutání denunciační kampaně proti současnému čínskému vedení. Atmosféru dokreslují i dvě bleskové návštěvy pravou ruku předsedy Číny, Žan Jou-sia – místopředsedy centrální vojenské rady ČLR v Kremlu, kam zřejmě přivezl informaci o připravované cestě a ujištění, že ČLR Rusko nepodrazí“. (překl.)

Prezident ČLR rozhodně nepůjde cestou císaře Viléma II, který vyhlásil Rusku válku, před níž ho marně varovali Otto von Bismarck a Alfred von Tirpitz, aby o několik let později přišel o trůn a dočkal se rozpadu nejen carského Ruska, ale i své říše.
 
Takže co?
Pokud jde o ruskou veřejnost, včetně té vlastenecké, Washington by v žádném případě neměl přistupovat na podezření ze “špinavé hry” Pekingu na dvou frontách: žádná taková hra neexistuje a ani existovat nemůže. Pro takovou hru neexistuje žádný námět. Si totiž samozřejmě není sebevrah a je si plně vědom toho, že Čína může USA vzdorovat pouze s podporou Ruska, že smířit USA s Čínou znamená zastavit vývoj a zhroutit se. Myslet si, že se Čína bude podílet na rozdělení sousední země (míněno Československo v roce 1938 a Rusko někdy v budoucnu) po vzoru nezralého Polska, které zbožně důvěřovalo svým “spojencům”, aby bylo rychle zničeno svým svůdcem (tehdy Berlínem, nyní Washingtonem), znamená popírat čínskou státní moudrost. Díky níž jejich dějiny neskončily po několik tisíciletí a jejich země poznala dlouhá období prosperity.