Zaujalo: Bláhová investice Fidela Castra? Kuba díky ní dosáhla na covid vakcíny i rekordy

„Že by Kuba s pouhými 11 miliony obyvatel a nízkými příjmy mohla být biotechnologickou velmocí, může být pro lidi třeba z firmy Pfizer nepochopitelné, ale na Kubě to je možné,“ konstatuje John Kirk, emeritní profesor latinskoamerických studií na Dalhousieově univerzitě v kanadském Halifaxu.

Vládci Kuby od začátku pandemie věděli, že i pokud se velkým farmaceutickým firmám podaří vyvinout proti novému koronaviru vakcíny, na mezinárodním trhu si je jen tak nepořídí, stejně jako většina latinskoamerických zemí. A tak se hned v březnu 2020 dali kubánští vědci do práce.

Láska a Che Guevara

Mnozí z nich studovali slušné univerzity ještě v Sovětském svazu. Po jeho pádu se mohli uchytit kdekoliv ve světě – měli kvalitní vzdělání i praxi, ovládali jazyky… Mnozí to učinili, ale někteří zůstali ve vlasti, byť by v USA mohli vydělávat třeba stokrát víc. Vesměs jde o zapálené idealisty ze staré školy.

„Máme nabídky,“ říká neurolog Mitchell Valdés-Sosa, který se dokonce narodil v Chicagu, „ale raději zůstáváme, cítíme závazek přispět k rozvoji naší země. Nepracujeme, aby díky nám nechutně zbohatl nějaký generální ředitel; pracujeme pro zdraví lidí.“

Fidelův velký sen

Biotechnologický výzkum na Kubě začal už roku 1981 – jen pět let po založení vůbec první firmy v tomto oboru na světě, Genentech. A když se rozpadl Sovětský svaz, komunistický vůdce Fidel Castro do odvětví dal miliardu dolarů. „Každý racionální poradce by mu řekl, že to není správná doba na investici takových zdrojů do něčeho, co by mohlo nést ovoce možná za 25 let. A hle, ovoce investic do biotechnologií dnes zachraňují životy,“ říká Gregory Biniowsky, právník působící v Havaně. „Od revoluce roku 1959 se Kubánci vydávali na takové ohromné výpravy, donkichotské, ale přece často úspěšné.“

Kuba jako lékařská velmoc

V cizině, například v Africe, působí na misích desetitisíce kubánských lékařů a sester, kteří režimu vydělávají tvrdé měny. V březnu 2020 vyrazili dokonce do Itálie, prvního evropského ohniska covidu-19.

Později za pandemie je Havana svolávala, aby pomáhali doma. I tento boj byl zpočátku úspěšný. Rodinní lékaři, sestry i lékařští studenti chodili od domu k domu, kontrolovali komplet své obvody, zda někdo nevykazuje známky počínající nákazy. „To není nic nového, dělali jsme to, i když se šířila horečka dengue,“ popsala Guardianu Liz Caballeroová.

„Žádná země na západní polokouli nemá praxi, která by se tomu byť jen přibližovala,“ oceňuje William Leogrande z Americké univerzity ve Washingtonu. „Celá organizace jejich zdravotnictví spočívá v principu úzkého kontaktu s populací, rané identifikace problémů a okamžité péče. Vědecky víme, že rychlé rozpoznání případů, trasování kontaktů a karantény jsou jedinou cestou, jak virus zadržet, dokud nebude vakcína,“ konstatoval Leogrande v červnu 2020. „A kubánské zdravotnictví je na tuto strategii dokonale nastavené.“

Podobné články

Parlamentné voľby na Slovensku: porážka „progresívcov“ alebo kto „zlepí“ vládnu koalíciu

1. októbra 2023

Gustáv Murín: Povstanie 60 dní národa II.

28. septembra 2023

Americké sankce brzdily vakcíny

Zdravotnictví proto soustředilo prostředky na vývoj vakcín, a podařilo se. I když ani s úspěšným završením klinických studií a povolením úřadů nebylo docela vyhráno. Produkci brzdila embarga. „Americké sankce měly hanebný, ba smrtící dopad na schopnost Kuby zvládat novou vlnu,“ kritizovala Gail Reedová, šéfredaktorka odborného magazínu Medicc Review. „Nedostatek jedné malé ingredience může skutečně zastavit celou výrobu.“

Naopak distribuce očkování pak byla snadná, stát má slušnou síť klinik i na venkově. Navíc tamní vakcíny není nutné extrémně chladit jako některé americké a evropské.